Česká energetika 2025: Jak plnit přání státu a přežít

Chcete v Česku instalovat fotovoltaiku nebo jiný obnovitelný zdroj? Chcete být moderní, zelení, soběstační?
Gratuluji. Vítejte v labyrintu absurdních nařízení, monopolních praktik a dobře utajených pastí.

RfG – aneb když stát (správce DS) řekne: „Kupte něco, co neexistuje!“

Od 1. 1. 2025 platí, že střídače musí mít certifikaci podle EU nařízení RfG. Skvělé, že? Jen maličkost: na trhu neexistují síťové střídače nad 30 kW, které tuto podmínku splňují.
V praxi jsme tedy za čtyři letošní měsíce v České republice nespustili jedinou FVE nad 30 kW kromě těch vybavených střídači SolarEdge, které montuje, hádejte kdo, ČEZ. Netuším kolik jich bude, ale asi je spočítáme na prstech jedné ruky.
Všechny ostatní majitelé FVE a instalační firmy čekají, jestli jimi nainstalované a zprovozněné FVE dokáže někdy, někdo vůbec připojit.
Mnohdy dojde k absurdnímu stavu, kdy FVE instalované v minulém roce prostě nikdy nepůjdou připojit, protože jejich střídače dodavatelé necertifikují (jde převážně o v minulém roce moderní střídače, které ale budou v budoucnu nahrazeny novými typy).
Vypadá to neuvěřitelně? No, je to realita. Prostě se nějak nepočítalo s tím, že taková stavba a povolení FVE je docela proces a trvá někdy měsíce, než se vyřeší všechny problémy.
Tedy máme zde plno FVE, které řeší fatální problém nemožnosti být kdykoliv zprovozněny – to jsou ty nad 100 kW výkonu.
A máme zde plno FVE, které řeší menší problém a to, že budou zprovozněny až budou existovat certifikace k jejich střídačům, na což čekají zákazníci i montážní firmy již od 1.1.2025.
Problém s nařízením RfG a jeho uplatňováním způsobuje na trhu úplně bizardní situace, které stojí ohromné peníze a zcela zastavily trh se síťovými FVE.
Řešení je jednoduché, a to bloková výjimka ERÚ, ale to bychom po ERÚ asi chtěli moc, aby se zajímal o aktuální dění na energetickém trhu v oblasti OZE.

Připojení FVE: Administrativní Hunger Games

Chtěli jste snad instalovat 100 kWp? No tak to si sedněte.
Kvůli RfG a neexistujícím měničům nebude možné prakticky připojit cokoliv nad 100 kW.
A pokud máte slabé nervy, nečtěte dál: v některých oblastech vám nedovolí ani 50 kW, protože kapacita sítí byla „zázračně“ rezervována pro nejmenované projekty velkých hráčů. Náhoda?

Kdo si hraje na policii elektroměrů?

Spojit elektroměry, zvýšit jistič, upravit odběrné místo?
V EU běžná procedura – v ČR zážitek za všechny peníze.
Obzvlášť, když se setkáte s tím, že změny v elektroměrech vyžadují týdny až měsíce, papírování připomíná žádost o státní vyznamenání a každý správce DS má jiné podmínky, jiné formuláře, jiné profesní požadavky a „jinou“ náladu.

ERÚ – regulátor, který regulovat neumí

Energetický regulační úřad (ERÚ) má spoustu plánů. Třeba dramaticky zvýšit platbu za jistič.
To znamená: neplatíte za to, kolik energie spotřebujete, ale kolik „byste mohli“ spotřebovat a tu nedůležitou energii budete mít jen jako malou částku k ceně za jistič a systémové služby.
Že pak nedává smysl vyrábět elektřinu z OZE? No, nedává a vlastně to nakonec všechny OZE přihraje do područí monopolů, které drží platby za distribuci a za jističe.
Nezdá se vám to jako placení za auto, které stojí v garáži a nikdy nevyjede? No, v Česku realita.
Ať žije zelená revoluce!

Sdílení energie: Velká iluze za malý zisk

Sdílení elektřiny? Super nápad. Bohužel ne v ČR:

  • Cena silové elektřiny je malá část účtu,
  • Většinu tvoří distribuční poplatky,
  • Sdílení tedy ekonomicky nedává smysl – zaplatíte téměř stejně, jako kdybyste si elektřinu koupili od distributora
  • Celé snažení kolem EDC (elektroenergetické datové centrum) se stane jen předraženou službou, která měla pouze marketingový účinek a vůbec žádné praktické využití pro občany

A abyste mohli sdílet, musíte upravit odběrné místo, i když nemáte vlastní výrobu.
Proč? Protože by to jinak bylo jednoduché. A jednoduchost je v české energetice tak trochu sprosté slovo.

Distributoři a jejich hračky

PRE vyžaduje, aby revize FVE dělali pouze „autorizovaní“ technici, schválení přímo správcem DS (tedy PRE).
Revizní technici, kteří mají státní autorizaci, přesto nemohou FVE předat bez „pověření“.
Když stát uzná technika a distributor ne – kdo tady vlastně řídí energetiku v naší zemi?

Navíc – spojení správců DS a obchodníků s elektřinou je oficiálně oddělené, ale prakticky?
Mateřské firmy vlastní obě části. Střet zájmů? Co to je? Nějaký nový druh monopolu?

A kdo jsou největší vlastníci nových OZE projektů? Ano, mateřské firmy správců DS.
Takže máme trh, ale bez konkurence. Hurá!

 

Teplárenské šílenství: přetoky? Ani náhodou!

V oblastech s centrálním zásobováním teplem (CZT) vám teplárny zakazují vlastní ohřev vody z přetoků FVE.
Váš přebytek? Do sítě za pár haléřů nebo zmařit – a vodu ohřívejte draze od CZT.

Návrh na řešení? Novela teplárenského zákona:

  • Povinnost umožnit ohřev teplé vody z přebytků OZE,
  • Podmínky by stanovoval ERÚ, ne libovolná teplárna.

Bude to? Nejspíš ne. Alespoň ne dřív, než teplárnám někdo opravdu zkrouhne místní monopol mnohdy spojený oficiálně, ale i neoficiálně s městy, kde je teplárenský byznys provozován.

Teplárny, jejich přístup a jejich lobbování na úrovni měst a státní správy jdou naprosto proti využívání obnovitelných zdrojů.
Je to silně monopolistická a lobbistická problematika, ale stačilo by změnit jednu větu v zákoně.

Dotace: Z chaosu do zoufalství

Podpora OZE? Výborně!
Ale pokud jste firma, připravte se na národní rozvojovou tragikomedii:

  • Národní rozvojová banka žádosti o dotace nestíhá,
  • Odborné posouzení dotazů je pomalé a nekvalitní (pokud k němu vůbec dojde),
  • Peníze jsou podmíněné úvěrovou bonitou firem.

Takže máte malou firmu, chcete stavět FVE, ale banka vám řekne:
„Bohužel, neplníte finanční kritéria.“
A není náhodou cílem OZE pomoci právě těm menším a středním podnikům k soběstačnosti?
Ale kdo by to řešil, že?

Navíc programy jako NZÚ mění podmínky a výklady tak často, že potřebujete skoro vlastní právní tým, abyste dotaci vůbec „přežili“.

Akcelerační zóny – rychlost šneka

A ty slavné akcelerační zóny pro OZE?
Slíbené už několikrát. Realita? Zóny stále neexistují.
Snad za rok. Nebo za dva. Nebo nikdy?

Co tedy dělat?

  • Vynutit sjednocení připojovacích podmínek napříč správci DS
  • Zrušit měření po fázích a zavést součtové měření
  • Zpřístupnit připojování výrobcům i ve městech s CZT
  • Transparentně oddělit správu sítě a obchod s elektřinou
  • Vyřešit systém dotací tak, aby šel ke skutečným potřebným
  • Zajistit žadatelům o dotace takové podmínky, aby žádosti zvládli sami a nemuseli alokovat velkou část dotačních prostředků jen do zprocesování žádosti a udržení dotace
  • Vyřešit problematiku EU nařízení RfG a odblokovat trh – úkol pro ERÚ

A závěrem?
Česká energetika roku 2025 není o tom, kdo umí vyrábět zelenou energii.
Je to o tom, kdo má pevnější nervy, lepší právníky a dostatek času čekat a čekat… a čekat.
A až se příště někdo zeptá, proč stavíme OZE tak pomalu, možná by stálo za to se nejprve zeptat:
Chtěl to vůbec někdo doopravdy?

15 důvodů, proč je Česká energetika nepřátelská vůči OZE (2025)

  1. RfG nařízení bez trhu
    Požadavek od 1.1.2025 na certifikované měniče >30 kW, které vůbec neexistují.
  2. Blokáda FVE nad 100 kW
    Chybějí certifikáty, není čím připojit větší systémy než 100 kW.
  3. Zvyšování poplatků za jističe
    Cena elektřiny se přesouvá na fixní poplatky, nikoli na spotřebu.
  4. Sdílení energie = nulová ekonomika
    Většina ceny tvoří distribuční poplatky, sdílení je nevýhodné.
  5. Každý distributor jiný metr
    Nejednotné připojovací podmínky napříč Českým trhem.
  6. Revizní mafie
    PRE uznává jen „své“ techniky a popírá platnost státní autorizace pro úpravy své sítě.
  7. Nesmyslné úpravy odběrných míst
    I bez výrobny musí spotřebitelé nákladně upravit měření pro sdílení.
  8. Blokace ohřevu vody z FVE
    Teplárny brání efektivnímu využití přetoků v CZT oblastech.
  9. Pomalé zpracování dotací
    Národní rozvojová banka nestíhá žádosti o podpory OZE.
  10. Dotace jako úvěrový kolotoč
    Podpora podmíněna úvěrovou bonitou, nikoliv potenciálem k ekologizaci.
  11. NZÚ chaos
    Neustálé změny a nejasnosti v podmínkách podpory.
  12. Akcelerační zóny – jitrnice, co svět neviděl
    Slíbené zóny pro rozvoj OZE stále neexistují.
  13. Měření po fázích
    Spotřebitelé platí za „přebytečnou“ energii, když nečerpají z té „správné“ fáze.
  14. Střet zájmů v DS
    Správci distribučních soustav a obchodníci pod jednou střechou.
  15. Monopol na OZE
    Vlastníci správců DS patří mezi největší vlastníky OZE v ČR a směřují k vytvoření monopolu ve výrobě z OZE.

Sdílet příspěvek