GreenDeal – příležitost nebo hrozba?

Téma posledních dní, které nenechá spát snad ani jednoho člověka se společenským rozhledem. V praxi si tedy myslím, že většině lidí je to úplně fuk a jde jim jen o léto na zahrádce nebo lahváče u televize, ale ti nehýbou světem.
GreenDeal a jeho provádění spojené s dopady se většině lidí prezentuje jako výsledek práce levicově smýšlejících lidí, kteří dokázali zmanipulovat masy, a nebo dokonce rozhodovat bez kvalifikované většiny. No, může to tak vypadat, ale nic nemůže být dále od pravdy.
Obecně je celý ten plán postaven na myšlence zastavení oteplování planety a zlepšování životního prostředí, což je sice líbivé, ale mnohdy jsou to spíše ty teoretické cíle, ve které sice doufáme, ale nejsou vůbec jisté.
My pragmatici s pravicově nastaveným mozkem v tom vidíme spíše ty příležitosti. Příležitosti pro výzkum, vývoj, inovace. Nekonečné množství byznysu, práce, finančních toků a možností stanout na vrcholu konkurenceschopnosti. Pro byznys jde o ohromnou příležitost a byznys se jí chopí a využije jí.
Zavádění GrenDealu do praxe sebou přináší nějaké vlny a ty jsou někdy trochu nepříjemné (zdražení energie, volatilita trhů s energiemi, zákazy některých technologií v daném čase, nejistota určitých okruhů průmyslu nebo třeba strach o krajinu).
V mnoha zemích na západ od nás již emoce vyprchaly a společnosti začaly aktivně a většinově pracovat na uskutečnění tohoto plánu. Lidé minimálně ve svých nárocích na ráz krajiny pochopili, že změna myšlení, a nakonec i nesporné výhody převažují nad dočasným „výhledem z okna“.
Zelené technologie se začínají stávat z „koule na noze“ obrovskou příležitostí a v podstatě bylo nutné jen překonat nějakou vývojovou fázi tohoto „nového údělu“.
Potvrzením správnosti cesty je to, že největší ekonomiky světa se i bez koncepčního názvu v podobě GreenDeal vlastně vydávají stejným směrem a jen naše svobodomyslná společnost a vysoká míra tlaku na sociální smír nás brzdí být na špici inovačního a profitního pelotonu.
Každá změna technologie spolu přináší nutné investice, ale málokterá investice se nám všem může tak  rychle vrátit jako právě u energií, které tvoří většinu podstaty GreenDealu.
Byznys začíná chápat změnu myšlení jako nový podnět k tvorbě zisku a jako příležitost jak uspět v konkurenci celého světa. Ano, bude část byznysu, kterou reprezentuje například automotive, co bude změny přijímat s nevolí a pomalu. Nicméně z donucení se nakonec stane chtění, protože i automotiv jasně vidí, že s inovacemi přichází nové výzvy a nové příležitosti.
Neschopnost splnění cílů GreenDealu dnes vidíme především v naší mobilitě a v nemožnosti používat od určitého data auta se spalovacími motory (rok 2035). Nicméně dle mého je tento milník absolutně mimo realitu, protože v té době nebude nikdo chtít ty „spalováky“ vyrábět už z principu. Nepůjde totiž o výhodný byznys.
V dnešní době zažíváme přesně bod zlomu, kdy se cena a parametry EV začínají přibližovat autům se spalovacími motory. A to můžeme ty „spalováky“ vylepšovat ještě 10 let a přesně po tu dobu vylepšovat i EV. Srovnáme-li zlepšování a vývoj „spalováků“ a EV, tak za deset let jde o diametrální rozdíl ve vývoji a schopnosti se srovnávat. Pamatujeme si, jak vypadal EV před deseti lety? Ne? Nepamatujeme, protože to bylo něco na okraji zájmu a na okraji schopností konkurovat. Pamatujeme si někdo, jak vypadala spalovací auta před deseti lety? Ano pamatujme. Vypadala stejně jako dnes. Žádný překotný vývoj se nekonal a mnoho automobilek vyrábí deset let staré model jen s drobným faceliftem. To je realita.
Pravičáci budou křičet, že levicový GreenDeal sníží naši mobilitu a naučí nás chodit zase pěšky a žít na stromech. A realita? EV už vidíme skoro všude, a to po pár letech od začátku jejich akcelerovaného vývoje. Na stromech nežijeme a drahé energie nás donutily jen o nich jinak přemýšlet.
Najednou vznikají OZE na domech a na loukách. Střechy firem se začínají blýskat panely a celá tato změna nám přináší energii zadarmo. A něco zadarmo nikdy není zadarmo, takže musíme začít přemýšlet o jiných drátech, úložištích, zdrojích a rezervovaných výkonech. A bylo tomu někdy jinak? Když se z plynu v ulicích přecházelo na elektřinu bylo to ještě složitější. Kolovaly fámy, lidé nesnášeli dráty, elektřina byla v dobovém tisku označena za zabijáka. Vše kolem elektřiny bylo téměř protispolečenské. A dnes? Dráty jsou všude, zásuvka je běžnou součástí života, elektřiny se nikdo nebojí. Stačilo sto let, než se z odpíračů stali příznivci.
GreenDeal je změnou nejenom v našem myšlení, ale i v naší společnosti. Naši zvolení politici jej mohou zrušit, okleštit anebo jen přiblížit praxi. Můžou udělat cokoliv, protože naplňují přání lidí.
Jenže jak jsem již uvedl přání lidí souvisí se současností a nemůže nikdy společnost posunout dopředu. K tomu jsou potřeba vizionáři, lidé, co vidí fakta a nikoliv nálady.
Kolik reformátorů bylo ve své době zatracováno, umlčováno, upáleno. A všichni nás posunuli o skok dopředu a ti, co vládli v jejich době nás drželi „u huby“ a jen konzervovali stávající špatný stav za podpory většiny obyvatel nebo jejich zástupců.
GreenDeal je vizionářstvím založeným na faktech. Prosadili jej politici na vědeckých základech a v době, kdy jsme žili v dostatku a bez nástrah okolního světa. Problémy jsme jenom tušili a „zeleně“ smýšlející nám připadali jako ničitelé budoucnosti. Nasadili jsme GreenDealu korunu ničitele byznysu, společenských svobod a volného trhu, což spojené s nebývalou byrokracií může být smrtící koktejl, jenže oni se tím směrem vydali i ostatní a bez svobodné diskuse se do toho vrhli po hlavě.
GreenDeal byl příležitostí, kterou jsme promarnili v nízké sebedůvěře a začali jsme zaostávat za svým vlastním nápadem.
V praxi vidím, jak ohromně se toho plánu teď chytil byznys a jak tuto příležitost už nepustí. Něco, co mělo pomáhat všem a přispět k nové společnosti potáhne nakonec někdo, jehož cíle jsou naprosto konkrétní, a tak trochu individuální. Průmysl začíná chápat tu příležitost, protože z inovací se stali věci použitelné v praxi. Jedem na vlně klopotného přerodu naší průmyslové struktury a politici už budou jen přihlížet a samozřejmě regulovat, což vlastně byla vždy jejich největší touha a náplň. A lidé z toho budou dříve či později profitovat také.
Máme dobře nakročeno. Máme dostatek prostředků, technologií a šikovných lidí pro změnu našeho světa.
Máme schopnost přesvědčit ostatní svět, že naše cesta je správná a svět se po ní pomalu vydává, což byl ten největší sekundární cíl. A nikdo už se ani slovem nezmíní, že by to mohlo být jinak. Dokonce i největší producenti ropy mají své zisky uložené v byznysu spojeným s GreenDealem nebo v jakémkoliv byznysu bez tohoto názvu, ale se stejnou náplní po celém světě.
Změna bude bolet, bude něco stát a určitě se nevyhneme špatným rozhodnutím, ale vyhnout se té změně nelze, protože mimo kverulantů už ji věří úplně všichni.
Green Deal je možné kritizovat v jeho provedení a v implementaci (které lze operativně měnit), ale nikoliv v jeho podstatě, protože ta je správná a všude na světě to vědí.
Až to všichni pochopíme bude se lépe dýchat nejenom lidem, ale i ekonomikám.