Když jsem se stal v roce 2018 zastupitelem města Liberec řešili jsme jako koalice obrovský problém. Ten problém se jmenoval zadlužení a jeho rámec. Splátky a úroky nám dlouho zabraňovali provádět jakékoliv investice. Považovali jsme to za velkou chybu našich předchůdců a dost jsme je za to neměli rádi.
Jaká je realita roku 2024? Už zastupitelem nejsem, což je možná ta lepší zpráva, ale na program říjnového jednání zastupitelstva města jde bod, který se jmenuje „Přijetí kontokorentních úvěrů do výše limitu 1 500 mil. Kč“.
Odkaz zde.
Ptám se a není to málo Antone Pavloviči? Liberec, který je v dezolátním stavu a v podstatě se vše kolem jen rozpadá si bere úvěr 1,5 miliardy na investování do dalších a dalších pohrobků města.
Ještě bych pochopil bazén. Ten fakt všichni potřebujeme a po blamáži s jeho projektovou přípravou, soutěží, zapojením Policie, a nakonec zpožděním realizace už říkám udělat to ať to stojí co to stojí. V principu už jen proto, že to bez bazénu nejde.
Ale na co půjdou další finanční prostředky je poměrně zajímavé čtení.
V podstatě jsou zmíněny zámek, lanovka na Ještěd, EPC projekty, atd.. Prostě takové výsostně důležité věci, nad kterými občan radostně zavýská kličkujíc mezi dírami na ulicích města nebo přeskakováním výmolů podél krajnice ulic bez chodníků.
Materiál nám předkládá zadlužení města v roce 2028 v částce 2,35 miliardy korun, což je pro představu 70% rozpočtu.
Současná koalice tedy město zadlužuje nejvíce v historii, a to na pochybné akce, které, dle mého, vůbec město v současné době nepotřebuje.
EPC nedávají smysl a jsou předražené o stovky miliónů. Kupodivu není jistá ani dotace, která je s nimi spojena, což si mazaně město nedalo do smlouvy.
Zámek je v dezolátu a nikdo neví, co v něm vlastně bude a kolik bude stát jeho oprava.
Lanovka na Ještěd povede na místo, které ani není města a z místa, které nebude se zprovozněním lanovky funkční, protože město Liberec nemá na opravu tramvajové trati do Hanychova, která je odhadována na cca 1 miliardu korun.
Politici pravděpodobně už zcela ztratili zábrany a považují dluh za jakýsi dárek, který je potřeba neustále zvyšovat a předávat dalším politikům. Že ještě před pár lety ti samí politici tuto praxi zavrhovali a kritizovali ji s poukázáním na to, že jim svazuje ruce je jaksi zapomenuto.
Občané se musí zahltit investicemi a novými věcmi, aby zapomněli, jak zanedbané město je a jak se jeho stav zhoršuje.
Okrajové čtvrti zcela vážně uvažují o vyhlášení samostatnosti, protože marně čekají na nějaké smysluplné investice do infrastruktury a zlepšení života a velký Liberec plánuje megalomanské akce jak na běžícím pásu.
Ne, nejsem proti dělání krásných věcí a velkých investic, ale jen z toho, co mi zbylo po opravách a údržbě.
Vnitřní dluh města na svém vlastním majetku je cca 6 miliard korun a kupodivu každým rokem narůstá o stovky miliónů. Tedy přeloženo do lidštiny jde to tady od desíti k pěti. A na tom všem stavíme megaprojekty, které jsou dobré pro marketing, ale jinak nám nic nepřinesou.
Nejsem zastupitel a je to dobře, protože při takovémto obratu myšlení mého klubu bych už asi seděl u samostatného stolku za sloupem vzadu a koukal na záda vlastního klubu, který se z pragmatického kruhu chytrých lidí stal něčím, co pro mě postrádá kousek zdravého rozumu.
Tak se zadlužíme. Jak jednoduché. A jak zavazující pro budoucí generace. Jenže komu je co po budoucnosti. Voliče je potřeba honit teď a tady. Co kdyby se náhodou někteří z nich chtěli začít ptát, co bude za pár let. Odpověď je jednoduchá: „Po nás potopa“.