SOUBOJ GENERACÍ

Předem bych chtěl upozornit, že mám se svými rodiči velmi vřelý a láskyplný vztah a plně akceptuji jejich politickou volbu, ať už je jakákoliv.

Letošní volby se stávají soubojem generací, kdy lidé 60+ většinově podporují hnutí ANO, které u zbytku populace své příznivce nalézá jenom velmi těžce. Modrost a zkušenost se dostává do střetu s touhou po lepší budoucnosti a spokojenost s tím, co je teď soupeří se strachem ze zítřka.
Babiš zcela záměrně a velmi chytře zaměřil svoji pozornost pouze na jednu skupinu obyvatel (velmi početnou) a vytvořil z nich bariéru, kterou se nedaří prolomit ani poměrně širokému spektru politických stran s bohatou nabídkou vizí a cílů.
U důchodců se podařilo vyvolat ochranářský reflex, který jim velí se strachovat o Babiše více, než o své vlastní děti a vnoučata. Podpora hnutí ANO je kombinací chtění „mít se dobře“ a „oni nám chtějí všichni ublížit“. Důchodci se s Babišem prostě ztotožňují, protože je jedním z nich. Je vtipný, zábavný, trpělivě poslouchá a má pořád dobrou náladu. Umí řídit zemi, hrát ping-pong v domově důchodců a napsat knihu. Je ztělesněním ideálního životaplného důchodce s pevným zdravým a jasným rozumem.
Starší spoluobčané k němu vzhlížejí, protože se mají dobře a nakonec se jejich děti a vnoučci také nemají špatně. A pokud něco stáří umí, tak je to přehlížení problémů těch, kteří nestrádají. Staří lidé si mnoho pamatují a v podstatě jsou přesvědčení, že na jejich práci a jejich obětování vyrostlo bohatství jejich pokračovatelů. Nezajímají se o to, že mladí nejsou spokojeni, protože mladí přeci žijí spokojený život a nemají si, v kontextu oběti dnešních důchodců, na co stěžovat. Prostě blahobyt mladých ponižuje jejich názory na pouhé stěžování si, které je pokusem zhýčkaných dostat se ke slovu v době, kdy by měli mlčet a užívat si.
Jenže už jedna z mých prvních rodičovských pouček říká, že bych měl děti vychovávat pro svět, který budou žít ony a ne pro svět, který jsem žil já. Je v tom kus moudra a v podstatě to vystihuje i podstatu věci. Starší lidé by chtěli prostě pořád ten svět jaký znají oni a s pravidly, která platila po celý jejich život.
Velmi dobře to je vidět i na tom, jak se komunisté drželi u moci a jací voliči je dnes volí. Jde o staré lidi, důchodce a v roce 1989 jsme těch důchodců na ulicích také mnoho neviděli. Nepotřebovali si převracet životy, protože v těch svých už byli ukotveni a uměli je žít. Prostě oni žádnou změnu nepotřebovali a klidně by to v totalitě dopoklonkovali i dalších pár let. Ta změna jim nic nepřinesla, ale mnoho z nich věřilo, že se mladí budou mít lépe a změně se proto nebránili.
Dnes je situace podobná. Určitě mohou důchodci podzim svých životů prožít vcelku spokojeně a konzervovat svoji volbou stávající stav věcí. Nikdo jim to nebude mít za zlé, protože volí přirozeně a na základě svého společenského postavení a zkušeností života.
Letošní volby se musejí stát výzvou pro mladé a mladí musí svým rodičům a prarodičům vysvětlit jak se věci mají, a že i přes zdánlivý blahobyt to s naší zemi není vůbec růžové, a že současní mladí možná netrpí žízní ani hladem, ale stávají se z nich otroci dluhů a budoucích náprav právě tohoto současného blahobytu.
Mladí by se měli stát hnací silou změny, protože oni ji potřebují. Mladí musí přesvědčivě deklarovat touhu po změně a po odpovědnosti, kterou na sebe staří lidé dnes svoji volbou vezmou.
Za pár let nechceme rozdělit naše generace výčitkami a hádkami o to, kdo způsobil neřešitelné problémy následujících generací.
Letošní volba může být začátkem generačního rozkolu, kdy budeme hledat viníky naší zpackané budoucnosti. A to si myslím nikdo nepřeje. Musíme argumentovat, přemlouvat a dokazovat našim rodičům, že chceme svět pro nás a v něm bude vždy místo i pro ně. Nejsme ti, kteří chtějí žít v jejich světě, kde místo pro nikoho jiného nebude.
Nemyslím si, že nějaká volební kampaň dokáže víc než sounáležitost rodin a odpovědnost potomků ke svým rodičům. Nemělo by jít o souboj generací, ale o nastolení spolupráce, která prospěje oběma stranám v porozumění tomu druhému.
Paradoxem je, že dnešní důchodci nejvíce nadávají na pravicovou vládu, kterou svými hlasy kdysi vynesli ve volbách k moci. Ano v té době volili důchodci komunisty a tehdejší mladí moc dobře věděli, že jejich budoucnost ve volbě komunistů rozhodně nespočívá. Současní důchodci kdysi převzali odpovědnost a volili změnu. Tuto volbu dnešním mladým generacím chtějí sebrat volbou někoho, kdo změnu nedopustí a udělá z dnešní mladé generace vazaly těch, kteří už svět měnit nechtějí.
Jenže svět nejde neměnit a naši rodiče by měli vědět, že v té změně je místo i pro ně, a že pan Babiš bude bohatý a šťastný i bez toho, aniž by naši zemi zakonzervoval ve vytváření dluhů nejenom peněžních, ale i rozvojových.
Naše země bude jenom tak dobrá, jako jsou dobré její děti. Hnutí ANO jim na rok zakázalo se vzdělávat, čímž je připravili o část schopností se v budoucnu realizovat. Hnutí ANO je reálnou hrozbou pro ty, kteří netrpí nedostatkem, ale trpí touhou oligarchy je zařadit do linky na salámy. To přeci nesmíme dopustit.
Když nedokážeme uspět v konkurenci ostatních národů, tak prostě nebude žádná budoucnost. A bez budoucnosti naše děti odejdou nejenom z domu, ale i ze země a stanou se tažnou silou v jiné zemi a v jiné společnosti.
Souboj generací nesmí být výsledkem těchto voleb.
A nesmí jim být ani výhra těch, kteří uplácejí minulost na penzi proti budoucnosti, která žije na infuzi z úvěrů. Uplacená minulost bude nakonec litovat a zadlužená budoucnost bude strádat.
Jsem ve středním věku a vidím oba póly naší společnosti. Jsou od sebe na hony vzdálené, ale vím, že se milují a nemohou bez sebe být. Otázkou zůstává kdo se obětuje pro koho, což je téměř sebevražedná otázka, kterou asi rozseknou až volby.

Sdílet příspěvek